S povděkem jsme přijali nabídku klubu z Edenu, zahrát si přátelské utkání proti našim klukům. Pro nás to měla být velká škola. Bohužel soupeř chtěl hrát pouze na jedno mužstvo, tak nám zbývali dvě možnosti.  Buď nominujeme pouze jedno mužstvo a některé kluky necháme doma, nebo nenominujeme všechny a během zápasu prostřídáme celý tým. Rozhodli jsme se pro druhou možnost, což ovšem znamenalo, že někteří budou hrát pouze poločas, což mně velice mrzelo. Začátek utkání byl velice vyrovnaný, soupeře jsme se nezalekli a naopak postupem času jsme začali mít hru pod kontrolou. Zatlačili jsme soupeře na jeho polovinu a kromě dvou propagačních střel na naší branku se nedostali hráči Slavie k pořádnému zakončení. Na druhé straně, naši kluci si vytvořili tři gólové šance, ze kterých se nám však nepodařilo dát ani jeden gól. Poločas skončil smírně 0:0, ale dovolím si konstatovat, že jsme byli jednoznačně lepším týmem na hřišti. Do druhého poločasu nastoupila Slavia jako vyměněná. Soupeř z Edenu se zlepšil také díky změnám, které jsme provedli o přestávce. Přestali jsme přistupovat k hráčům na těsno, naše liniová pobrana, záloha i útok byli daleko od sebe, což znamenalo přenechání prostoru a aktivity klukům Slavie, kteří se dostávali častěji ke zlepšenému hernímu projevu. Nakonec se jim podařilo skórovat a dotáhnout zápas do vítězného konce. Slavia sice zápas vyhrála, ale já  jsem spokojen, že jsme se dokázali prosadit kvalitními individuálními výkony a celý náš tým předváděl velice zajímavé a pohledné herní kombinace. Nezapomínejme také na to, že jsme hráli úplně všichni a to je pro mě nejdůležitější.

Trenér: Alessandro Moreni