Zpět na seznam novinek

Klub – „V šedesáti na hřiště? Chodím tam, když je třeba. Jako trenér bych na sebe taky řval, směje se šéf Vyšehradu Klíma.“ …Takový je titulek k článku na internetovém portálu fotbalpraha.cz, který byl zveřejněn v úterý 2. září 2025. Předsedu představenstva Slavoje Vyšehrad a současně trenéra Jaroslava Klímu vyzpovídal sportovní redaktor René Machálek a zde si můžete přepis tohoto rozhovoru přečíst.

Nová sezona, staré přeborové pořádky. Vyšehradští Šemíci se i v této sezoně řadí v hlavním městě ke špičce v páté nejvyšší soutěži, jíž je Veolia Pražská teplárenská přebor. Tou zatím kráčejí bez porážky, což se trenérovi a majiteli klubu Jaroslavu Klímovi líbí. V rozhovoru pro fotbalpraha.cz promluvil o tom, co jeho mladý tým sráží v klíčových momentech, jak je to s posilou z Irska, stejně jako o tom, co ho táhne pořád na hřiště.

Vyšehrad zvládl rozjezd do přeboru dobře. Je bez porážky, co na vstup do soutěže říkáte?

Myslím, že jsme vlastně nejhorší výkon předvedli na Admiře. Tam to skončilo 0:0. Nehráli jsme s takovým zaujetím jako ve zbylých zápasech, to beru jako ztrátu dvou bodů. Jinak dvě mega těžká utkání, protože Žižkov B ve středu měl k dispozici už starší hráče, kteří se uzdravili a ten zápas byl náročný. My jsme hráli v neděli odpoledne, ve středu odpoledne a v sobotu ráno. Jsem rád, že jsme to fyzicky zvládli. Bylo to vidět i proti Zličínu (1:1), že v závěru tam byla vidět daleko větší touha po vítězství.

Gólově se sice neprosadil, ale hodně vidět byl tradičně kanonýr Heřman. Pomohlo mu, že zhubnul nějaké to kilo, dostal od vás úkol?

Zhubnul určitě. Tam byla kombinace několika věcí. Je vidět, že když má víc dětí, tak tolik nespí, protože je ve stresu. Také upravil životosprávu, za to jsem rád. A třetí věcí je, že po něm jdu. (usměje se)

Rýsuje se pro Vyšehrad další posila do ofenzivy? Na lavičce byl, byť v roli maséra, kanonýr Vojtěch Ptáček, který se do Česka vrátil po angažmá v Irsku. Kdy se objeví na hřišti?

Už jsme se dohodli a vlastně až Vojta bude fit, tak se na něj těšíme.

Bude součástí jeho angažmá také mentální koučink? To je kromě střílení gólů i jeho další profese...

Už mi domlouval psychiatra. (směje se) Určitě bude v tomhle směru pomáhat.

Na hřiště to pořád táhne i vás, v šedesáti letech. Nedávno jste si zahrál za rezervu v sedmé lize.

Já naskočím do hry ve chvíli, kdy nejsou hráči. V drtivé většině jdu na hřiště navíc až jako poslední. Měli jsme tři hráče vystřídané a já šel do zápasu jako čtvrtý, který zůstal.

Smlsne si na vás v takové chvíli pokladník týmu?

Pokladník nejsem, to mají pod kontrolou kluci, Heřmy a spol. Oni si to na konci toho půlroku vyberou.

Takže to není tak, že je fotbalový zápas taková, řekněme, droga, kterou potřebujete?

Spíš je to nutnost. Samozřejmě, že fotbal mám rád a když jsem zdravý, tak je to velký předpoklad k tomu, abych mohl nastoupit. Pochopitelně jsem pomalejší, to je logické.

Zápasy v roli trenéra hodně prožíváte. Křičel byste na sebe z lavičky?

Určitě bych na sebe taky křičel.

Pojďme ještě k vašemu A-týmu. Vyšehrad hraje stabilně nahoře. Co první místo, přichází vaše chvíle?

To se blbě hodnotí. My jsme nepostoupili po minulé sezoně z druhého místa, i když všichni čekali, že se posuneme výš. Hlavu si z toho neděláme. O sezonu dřív jsme nepostoupili vlastně na vzájemný zápas. Ale nám to rozhodují ty věci jako se Zličínem. Hrajeme s mladými kluky a oni jsou zkušení, takže neudělají taktické chyby, jako se to stalo ve dvou případech nám. A pak se stane, že Zličín z jediné střely na bránu dá gól a odveze si bod.

Autor: René Machálek

Foto: Pavel Jiřík st.

Odkaz na rozhovor: ZDE

https://www.fotbalpraha.cz/clanek/11870-v-sedesati-na-hriste-chodim-tam-kdyz-je-treba-jako-trener-bych-na-sebe-taky-rval-smeje-se-sef-vysehradu-klima