Zpět na seznam novinek

„A“-muži – Přišel, viděl a mnoho nechybělo, aby také hned napoprvé zvítězil. Bohužel nestalo se a třiadvacetiletý gólman FRANTIŠEK KAFKA, jenž se v sobotu 13. března 2021 vůbec poprvé postavil mezi tři tyče A-mužstva Slavoje Vyšehrad, bude na svoji druholigovou premiéru vzpomínat se smíšenými pocity. Proti Viktorii Žižkov, v jejímž dresu chytal před lety Českou ligu dorostu, byl jednoznačně nejvytíženějším hráčem na strahovském trávníku. Svým výkonem rozhodně nezklamal, jenomže konečný výsledek derby zněl 1:2. Což byla velká škoda, protože navzdory faktu, že soupeř měl dohromady 26 střeleckých pokusů, k zisku minimálně jednomu bodu bylo hodně blízko.

Franto, vezměme to od začátku. Jak jsi se dostal sem na Vyšehrad?

„Loni v létě mě oslovil trenér béčka Vyšehradu Vláďa Pokorný, se kterým jsem se znal z dřívějšího společného působení v Jirnech. Nabídka tedy byla pro béčko, chytat pražský přebor. Tehdy mě určitě nenapadlo, že si někdy zachytám za áčko ve druhé lize. Ostatně až do ledna jsem byl také součástí B-týmu.“

Přešel jsi de facto z přeboru do přeboru, z Poděbrad hrajících středočeský přebor do Vyšehradu B v pražském přeboru. Loni v létě ti bylo teprve 22 let, to už jsi tak brzy rezignoval na snahu chytat ve vyšší soutěži?

„Částečně ano, dá se to tak říct. A už v době, kdy odstoupily Jirny z rozehrané ČFL, což bylo koncem roku 2018.“

Tehdy ti přitom bylo ani ne dvacet let…

„Tým Jiren zanikl a odešel jsem odsud do divizního Kolína: společně s Radkem Skuhravým, synovcem trenéra Dukly a Jirkou Vondráčkem, kteří mě k tomu přemluvili. Sice jsem si hledal nějaký nový tým alespoň ve třetí lize, jenomže nenašel. V Kolíně jsem tušil, že odsud bude cesta do velkého fotbalu hodně složitá, a tak jsem se zaměřil spíš na civilní zaměstnání. Odešel jsem pak odsud do Poděbrad, protože to je místo našeho bydliště. Fotbal jsem měl v té době už jen pro zábavu.“

A jaké je to civilní zaměstnání?

„Jsem členem Hradní stráže, už skoro rok. Sám jsem si to zvolil a prošel výběrovým řízením.“

Jak dlouho trval výcvik a jakou máš hodnost?

„Trval tři měsíce a jsem teď desátníkem. Coby zaměstnanec Ministerstva obrany ČR.“

Zpátky ale k fotbalu. Zmínil jsi, že členem áčka Vyšehradu jsi od ledna. Je to i v souvislosti se zraněními jak Martina Otáhala, tak Matouše Babky…

„Nejen kvůli tomu, i kvůli situaci s koronavirem, tedy pro případ, že by se někdo nakazil.“

Ono se něco také opravdu stalo, oba zmínění gólmani jsou zraněni . Tobě muselo být hned po jarní premiéře v Jihlavě jasné, že půjdeš proti Viktorii Žižkov do brány.

„Ano, celý týden před utkáním jsem s tím počítal. Žižkov měl převahu, ale dlouho to bylo dobré a když jsme dali po rohu gól na 1:0, věřil jsem, že to dotáhneme a vyhrajeme.“

Což nevyšlo, vedení 1:0 trvalo jen dvanáct minut. Jak jsi viděl ze svého pohledu oba inkasované góly?

„Nejprve to bylo po jejich rohu, od nás odvrácený balon a pak centr soupeře zleva na zadní tyč. Před balonem bylo ve chvíli centru hodně hráčů, a tak jsem na něj pořádně neviděl. Takhle jsem se k němu nedostal včas, a skončilo to bohužel vyrovnávacím gólem na 1:1. Z mého pohledu, pokud bych viděl centr od začátku, pak by s tím šlo něco dělat. A nebo ještě lépe, měli jsme účinněji odvrátit ten rohový kop, aby pak nedošlo k dalšímu centru. Přesto jsem byl stále stoprocentně přesvědčen, že neprohrajeme, že z toho bude alespoň ta remíza.“

Viktorka přitom i po vyrovnávacím gólu pokračovala v nátlakové hře.

„Víceméně nás přehrávala po celý zápas, my jsme se proto snažili spíš o brejky. A po vyrovnání šli Žižkovští za druhým gólem ještě důrazněji.“

Ve chvíli, kdy vypršela základní hrací doba, přišel znovu nedůsledně odvrácený balon, a byl z toho druhý a rozhodující gól. Jak jsi to viděl ty?

„Já si myslím, že kluci přede mnou v poli odehráli tohle utkání dobře, a to včetně obránců. Museli toho odvracet hodně a pomohli mi v té mé druholigové premiéře. Vlastně ani nedopustili během utkání, aby na mě šel někdo z protihráčů sám, a měl tak stoprocentní gólovou šanci. Až ten druhý gól… Vyplynul z jejich značného tlaku. Přišla tam zřejmě naše chyba u rohového praporku, kde jsme byli v početní převaze. Měli jsme toho využít a balon důsledně odkopnout nazdařbůh směrem od brány. To se nám asi moc nechtělo, byla snaha vyřešit situaci fotbalově, a když už jsme to pak odkopnout chtěli, atakující protihráči stihli balon zblokovat, a ještě to navíc někomu od nás nešťastně prolouzlo mezi nohama. Balon propadl k Bazalovi a ten se trefil k tyči.“

Ty jsi si na balon sice sáhl, naneštěstí ale i tak skončil v síti…

„Chtělo to zkrátka předtím razantní odkop, třeba i do autu někam směrem k polovině hřiště.“

Asi ale nemáš pravdu v tom, že bys nemusel v zápase čelit sólovému úniku, už v první půli na tebe běžel zprava Diviš a jeho střela, kterou jsi vyrážel, lízla břevno.

„To ano, to tam bylo.“

Dá se říct, že soupeř vyhrál zaslouženě, jenomže i tak máme čeho litovat!

„To rozhodně. My asi v této soutěži moc soupeřů vyloženě přehrávat nebudeme, proto chceme hlavně dobře bránit a využívat možnosti brejků. To se nám vcelku dařilo, mělo se to však také promítnout do výsledku. Je to smůla. Vím, že to kluci měli v té devadesáté minutě těžké, ale nejsme situaci, kdy bychom měli za stavu 1:1 kombinovat před vlastní bránou. Chybělo nám jen několik málo vteřin k bodu. Je to škoda, byli jsme z toho po zápase smutní. Na druhou stranu jsem si jist, že nás to dolů nesrazí. Nedá se nic dělat, musíme vyhrát další zápas s Chrudimí.“

Vybavíš si nějaký zápas své dosavadní kariéry, kdy jsi byl se svým mužstvem pod takovým tlakem?

„Možná v poslední půlsezoně v Jirnech, tedy na podzim roku 2018.“

Jenomže to jste s mužstvem, které mělo výkonnost tak na krajský přebor, uhráli na podzim v ČFL patnáct bodů. Takže jste byli vlastně dost efektivní.

„To je pravda. Vzhledem k tehdejší kvalitě jirenského mužstva to byl až neskutečný počin.“

V zápase s Viktorií Žižkov ti dělal náhradníka úplně nový brankář Adam Ordelt. Jak se tady vlastně objevil?

„Přišel ve středu ze Zbuzan. Znal jsem ho už z dřívějška. Když jsem skončil v Jirnech, strávil jsem pár tréninků v Litoměřicku. No a on tam právě v té době chytal.“

Na závěr: jak se ti daří zvládat kombinaci civilního zaměstnání s profesionálním fotbalem?

„U Hradní stráže máme směny, osmadvacet hodin v kuse. Pak je pár dní volna. Trenéři mi vycházejí vstříc, takže když jdu do práce, jsem z tréninku uvolněn. Chybím tak obvykle jen jeden den v týdnu.“

Franto, hodně sportovního štěstí v dresu Slavoje Vyšehrad: určitě víc, než v tvém prvním zápase proti Žižkovu!

 

TRENÉR MICHAL ZACH: „Franta Kafka? Klobouk dolů! Neuvěřitelné, jak se vyrovnal se svým prvním druholigovým zápasem. Zvládl ho velmi dobře. A to musel přitom spolu s kluky z pole čelit tak těžkému soupeři. Byl v klidu, nepanikařil, o to je větší škoda, že jeho výkon nebyl odměněn lepším výsledkem tohoto utkání.“

 

František Kafka

narozen: 18. prosince 1998 v Novém Bydžově

výška: 182 cm, váha: 83 kg

pravák/levák: levák

bydliště: Poděbrady a v Praze Dejvice

post: brankář

číslo dresu: 1

fotbalové vzory: Marc-André ter Stegen (FC Barcelona) a Aleš Hruška (Viktoria Plzeň)

dosavadní kariéra: Bohemia Poděbrady, FK Kolín, Cidlina Nový Bydžov, Viktoria Žižkov, Slavia Praha, Olympia Hradec Králové, Viktorie Jirny, FK Kolín, Bohemia Poděbrady, Slavoj Vyšehrad

odchytal v ČFL: Celkem 47 zápasů za Jirny, v nich uhájil 15x čisté konto

civilní zaměstnání: člen Hradní stráže Vojenské kanceláře prezidenta republiky

mimofotbalové zájmy: další sporty, hokej, tenis, motorismus

přezdívka: Kafe

 

František Kafka zasahuje! Coby brankář jirenské Viktorie v utkání ČFL Vyšehrad – Jirny 3:0 koncem září roku 2018.