Trenér U11 Jiří Dědič: Je potřeba správně se nastavit ve své hlavě

U 11 – Ve druhém rozhovoru letošního roku s trenéry naší mládeže vám představíme 33letého mosteckého rodáka Jiřího Dědiče, který v našem klubu působí tři roky.

Jirko, můžeš nám něco povědět o své hráčské kariéře, než jsi začal trénovat? Nebo snad stále aktivně hraješ?

„Moje kariéra fotbalisty nebyla nijak slavná. Několikrát jsem s fotbalem začínal a končil. Vůbec poprvé to bylo v šesti letech v Mostě. Vracel jsem se pak k němu ve dvanácti, patnácti a jednadvaceti letech. To už jsem žil v Praze a hrál za Lochkov I. B třídu: zažil jsem zde i postup do I. A třídy. Zahrál jsem si pak ještě za Dolní Měcholupy. Aktivní hráčskou kariéru jsem ukončil v šestadvaceti kvůli vleklému zranění kolena. To už jsem se současně věnoval také trenéřině.“

Jak dlouho trénuješ a jaké týmy jsi vedl?

„S trénováním jsem začal už v sedmnácti letech, to však bylo karate, kterému jsem se věnoval od osmi let. Od jednadvaceti se už plně věnuji jen fotbalu, tedy jako trenér. Začínal jsem u ženského týmu Karlštejna, který hrál druhou ligu. Pak jsem působil u mladších žákyň Sparty, mladších žáků Meteoru a jako asistent trenéra Zelníčka u žen Bohemians Praha se sídlem na Střížkově, s nimiž jsme vybojovali postup z druhé do první ligy. Fotbalistky střížkovské Bohemky jsem pak vedl půl roku v nejvyšší soutěži jako hlavní trenér, po mně přišli Jaromír Jindráček s Pavlem Mrázem. Načas jsem se potom přesunul do Brna, kde jsem trénoval starší dorostence Sparty Brno. Po návratu do Prahy jsem působil u mladšího dorostu Tempa a následně ve Vestci, jako šéftrenér přípravek Fotbalové akademie Jirky Novotného. Od roku 2018 jsem tady na Vyšehradě. Nejvíc zkušeností mám s dorostenci, kde se cítím nejlépe.“

Jaké týmy jsi zde vedl, respektive nyní vedeš?

„Nejprve ročník 2007 od kategorie U12 až po U14, kde jsem jej předal dalším trenérům a já nově převzal tým U11. Ročník narození 2007 jsme vedli společně s Jaromírem Jindráčkem v nejvyšší žákovské soutěži a současně jsme působili i u osmnáctky Vyšehradu. Od listopadu jsem u družstva U11, což jsou kluci ročníku narození 2010. Situace je vinou pandemie složitá, neměli jsme moc možností se navzájem poznat, vše řádně vyhodnotit a nastavit. Ale věřím, že láska k fotbalu hory přenáší. Jsme tak alespoň v online kontaktu. Dvakrát týdně máme společné online cvičení. A k tomu mi hráči v neděli napíšou své aktivity za celý týden. Takže mám přehled, kolik času tráví na PC nebo mobilu, jak moc se učí nebo cvičí a případně jak moc pomáhají doma rodičům s běžnými činnostmi.“

Jaké je tvé trenérské vzdělání?

„V současnosti mám UEFA A licenci, k tomu kurzy jako COERVER I. a II., certifikát na sportovní a rekondiční masáže a jako bonus si dodělávám bakalářský titul v oboru sportovní a kondiční specialista.“

Zvažuješ i vyšší trenérské vzdělání?

„Rozhodně ano. Ale podmínky pro získání UEFA profi jsou složité a v současné době je nesplňuji.“

Láká tě v budoucnu trénovat i dospělé celky?

„Je to můj sen, zažít to, zkusit to. Poznat profesionální sport zevnitř a zjistit, zda na to mám.“

Jak ty sám vnímáš současnou složitou situaci?

„Samozřejmě negativně, tak jako v jádru asi každý. Na druhou stranu je to příležitost využít volný čas pro záležitosti, které v běžném režimu nestíhám. Jako například hraní na kytaru nebo psaní knih. Jak se říká, vše zlé je k něčemu dobré. Je potřeba se jen správně nastavit ve své hlavě.“

Co je tvojí civilní profesi?

„Mým chlebodárcem jsou státní ozbrojené složky, tedy abych byl upřímný, tak vězeňská služba. Je to má první a zatím stále jediná práce, už patnáct let. Původně to bylo v Ruzyni, nyní na Pankráci.“

A slovo na závěr?

„Těším se, až současná špatná situace skončí. Je to takové protrápené období nejistot, nesmíme se tím však nechat zničit. Každý z nás disponuje nějakou vnitřní silou a máme-li něco rádi, například fotbal, tak tu vnitřní sílu využijme – pro jakýkoliv trénink. I málo je stále víc, než nic!“

Interview: Petr Studénka